Menu
Menu
Zavřít

Napište, co říkáte, uslyším to

Jak mě poznat a co dělat

Nedoslýchám

Člověk, o kterém mluvíme jako o nedoslýchavém (lehce, středně a těžce), je člověk, který slyší v takové míře, aby mohl komunikovat mluvenou řečí. Toho je schopen pomocí různých technických pomůcek, tzn. sluchadel či jiných technických prostředků. Jinak řečeno, jsou to lidé, kteří se sluchadlem v tiché místnosti rozumí mluvené řeči, někdy podpořeného odezíráním. V případě hlučného prostředí schopnost rozumět mluvené řeči klesá. Neznamená to, že nedoslýchavý musí rozumět všemu. Dokonce to nutně nemusí znamenat, že rozumí většinu. Jedná se o velmi nejednotnou podskupinu sluchově postižených.

Jednou podskupinou jsou i lidé ohluchlí. Jedná se o lidi, kteří v dané chvíli neslyší, ale narodili se jako slyšící. V pozdějším věku (v dětství nebo v dospělosti), tzn. v době, kdy už uměli dobře mluvit, z různých důvodů ztratili sluch. Obvykle umí velmi dobře češtinu a znakový jazyk většinou neovládají. Sami česky mluví, ale mluvenou češtinu neslyší, proto dávají přednost komunikaci pomocí odezírání, psaní nebo znakované češtině. Proto je zařazujeme do této části.

Jak je výše uvedeno, odezírání je pro nedoslýchavé a ohluchlé velmi důležité, ale není tak jednoduché, jak se může zdát. To, že člověk špatně slyší, neznamená, že se snáz naučí odezírat. Je k tomu potřeba určitá kombinace vloh, na jejichž podkladě se může tato dovednost rozvíjet.

Nedoslýchavým a ohluchlým umožňuje odezírání lepší porozumění mluvené řeči. Rozdíl v používání odezírání neslyšícími a nedoslýchavými je v tom, že pro neslyšící je v určitých chvílích (kdy není přítomen tlumočník) jediným způsobem komunikace se slyšícími, kdežto u nedoslýchavých se většinou jedná o podpůrný prostředek dorozumívání, s jehož pomocí si může domyslet ta slova, kterým špatně rozuměl/slyšel.

Jak je výše uvedeno, psaná podoba českého jazyka, může řešit handicap ohluchlých a nedoslýchavých. Vhodnou pomůckou je využití přepisu – tzn. simultánního přepisu mluvené řeči. Přepis vypadá tak, že mluvené slovo přepisuje vyškolený přepisovatel/ka na počítači a záznam se ihned promítá na plátno/monitor/tablet.

V případě návštěvy některé z veřejných institucí či jiných služeb považujeme za důležité poznat komunikační bariéru, se kterou se člověk, který stojí před Vámi, potýká. U nedoslýchavého (ohluchlého) je velmi obtížné tuto bariéru poznat do chvíle, než promluvíme, podobně jako u neslyšícího. I v tuto chvíli, ale nemusí být stále jasno. Pokud na někoho promluvíme, pozveme ho dál a on nereaguje, tak nás častěji napadne, že je zamyšlený, než že špatně slyší. V případě zvláštního hlasu se občas nedoslýchavý setká s tím, že je považován spíše za cizince než za někoho, kdo špatně slyší.

Inspirováno materiály od Věry Strnadové, z let 1999, 2001 a 2015.

  • Můžu mít naslouchátko.
  • Občas odpovídám na něco jiného, protože nerozumím.
  • Někdy není podle hlasu poznat, že špatně slyším.
  • Můj hlas bývá zastřený, někdy hůře srozumitelný.
  • Český jazyk je jazyk, kterým komunikuji. Buď ho slyším špatně, nebo ho neslyším, ale rozumím mu dobře v psané podobě.
Co potřebuje
  • Zeptejte se mě, vzhledem k tomu, že jsem nedoslýchavý/á, budu Vám možná rozumět a řeknu Vám, co potřebuji pro srozumitelnou komunikaci.
  • Mluvte na mě pomalu a dobře artikulujte pro možnost odezírání.
  • Nezvyšujte hlas/nekřičte, nepomáhá to.
  • To, co se říká, mi napište např. na monitor Vašeho počítače nebo na papír.
  • Zopakujte důležité informace.
  • Potřebné informace vytiskněte, budu si je moci prostudovat doma.
  • Mluvte jen jeden, když mluví více lidí, je špatně rozumět.
  • Udržujte se mnou oční kontakt, tzn. při rozhovoru se neotáčejte.
  • Ověřujte si, zda rozumím, někdy přikývnu, aniž chápu význam.
  • Používejte znaky, gesta, artikulaci, psanou češtinu apod.
  • V případě delších jednání je dobré zajistit přepis.
  • https://player.vimeo.com/video/167735494
Co potřebuje

Pokud za Vámi přijde nedoslýchavý nebo ohluchlý člověk, jste v tu chvíli na vše sami. Důležité je uvědomit si, že máte společný jazyk a vše můžete zvládnout. Pokud budete respektovat základní pravidla, určitě vše zvládnete k porozumění všech. Jaká jsou tato pravidla?

V mnoha publikacích o nich píše Věra Strnadová:

  • Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt.
  • Zeptáme se, zda chce mluvit, odezírat, psát nebo používat znakovanou češtinu.
  • Při hovoru nezvyšujeme hlas a nekřičíme, nepomáhá to.
  • Domluvíme se na způsobu komunikace.
  • Důležité dotazy a skutečnosti opakujeme, případně je napíšeme.
  • Pro kontrolu můžeme požádat o opakování domluvených skutečností, pro ověření, zda je rozumět.
  • Pokud se nedaří domluvit, nezapomínejme, že je to důsledek nedoslýchavosti.
  • Nezapomínat být ochotný, vstřícný, trpělivý a vše se podaří.
  • Možnost je obrátit se i na některou z níže uvedených organizací, nebo na ty, o kterých víte, že u Vás v území působí a pracují s lidmi s nedoslýchavostí nebo ohluchlými.

Například se jedná o:

  • Službu, která poskytuje online přepis.
  • Organizace hájící práva sluchově postižených.
  • Zeptejte se nedoslýchavého člověka, řekne Vám sám, co potřebuje.

Zde jsou uvedené příklady některých organizací, které poskytují služby lidem se sluchovým postižením nebo je na nich možné najít potřebné informace:

Co potřebuje

Nedoslýcháme a jdeme na úřad

U osob se sluchovým postižením je v institucích (nejde pouze o úřady) na prvním místě kvalita komunikace. Rádi i počkáme několik minut na komunikaci kvalitní či dokonce plnohodnotnou. Pro osoby s postižením sluchu, které komunikují v českém jazyce, je zcela plnohodnotná komunikace on-line přepis v tabletu, který poskytuje sociální firma Transkript online (www.transkript.cz). Slova jsou přenášena ze vstupního zařízení přes internet do sluchátek přepisovatele, který přepisuje, co slyší. Přepisovatel může být na druhém konci planety nebo doma v Horní Lhotě. Taková komunikace je navíc i bezpracná, protože se nemusí psát, pouze se „diktuje“. Je to úplně stejné jako s někým, kdo slyší. Není třeba soustředit se na psaní (např. na překlepy), ale na svou práci, jako u slyšících klientů.

Kvalitní komunikace je, když druhá strana píše na počítači, kde se dá pohodlně zvětšit písmo. Nemusí se pak „luštit“ blechy či rukopis – škrabopis, případně obojí. V dnešní době je počítač snad na každém kancelářském stole a stačí natočit monitor, spustit textový editor (Word) a případně se poptat, zda vyhovuje velikost písma. Někde je však přepážka a počítač je od ní daleko, takže by na monitor nebylo vidět nebo by rozhovor probíhal na několik metrů, a to není vůbec dobré (hovořit na dálku). V takových případech však většinou jde vzít osobu s postižením sluchu za přepážku k počítači.

Samozřejmě, úplně vždy použít ke komunikaci počítač nejde a přichází na řadu papír a tužka. Když už k tomu dojde a druhá strana si vezme na desetiminutové jednání papírek 8×8 cm, dá tím ihned najevo, že se moc psát (komunikovat) nebude. Tři rozvité věty se pak jakousi myšlenkovou komprimací vejdou do pěti slov, avšak dekomprimovat sdělení zpět na tři věty nejde. Navíc na malý papírek se jaksi podvědomě píše malými písmeny a často nejde sdělení ani přečíst. Na velkém papíru je to o něco lepší. Písmena nebývají tak malá, nicméně rukou psaný text se musí občas rovněž„luštit“.

Protože tablety s on-line přepisem nikde na úřadech zatím ještě nemají (věřím tomu, že budou) a na komunikaci s psaním v textovém editoru se nelze spoléhat, dělám to osobně tak, že si před návštěvou úřadu zjistím e-mailem co nejvíce informací. Upozorním na to, že neslyším a že je se mnou „z očí do očí“ špatná komunikace, že potřebuji řeč v písemné formě a domluvím si termín návštěvy. Obvykle pak jde vše „jako na drátkách“. Oba víme, co navzájem potřebujeme (já třeba výměnu průkazu, úřednice fotky/OP/atd.) a komunikace je minimum, nebo dokonce téměř žádná. To potom stačí i onen malý papírek, na který se sdělení „Přijďte za dva týdny“ pohodlně vejde.

Na úřadu však obvykle vše začíná zaklepáním na dveře. Když člověk neslyší, neví, jestli se po zaklepání ozvalo „vstupte“ nebo „moment“. Neslyšící osoba tedy zaklepe, počká, dejme tomu, 6 vteřin, otevře (pokud je otevřeno) a v případě, že se před tím ozvalo „moment“, je úřednice pochopitelně naštvaná, a když je někdo naštvaný, asi bude vstřícnosti v tu chvíli vzdálenější než ten, kdo naštvaný není.

Ladislav Kratochvíl, autor a provozovatel www.kochlear.cz, stránek osob se sluchovým postižením. Tyto stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví.
Stránky jsou archivovány několikrát ročně a jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.

Ukázat celý příběh

Workshopy

RESPEKT V KOMUNIKACI aneb bezbariérová komunikace v různých institucích

  • Umíte se vždy domluvit s lidmi, kteří přichází do Vaší kanceláře?
  • Poznáte, že mají nějakou komunikační bariéru?
  • Víte, jak reagovat? Co dělat pro to, abyste se domluvili?
  • Pokud ne nebo si nejste jisti, máme pro Vás připraven interaktivní workshop, kde na to přijdeme společně.

Obsahem našeho interaktivního workshopu je:

  • Setkání s lidmi, kteří nevidí, neslyší nebo z jiného důvodu nerozumí.
  • Praktické příklady, díky kterým poznáte, jaké jsou základní možnosti komunikace s lidmi, kteří nevidí, neslyší, stárnou či z jiného důvodu komunikují jinak, než čekáme.
  • Dozvíte se, jaké služby Vám s komunikací mohou pomoc.
  • Osvojíte si srozumitelné a jednoduché doporučení pro komunikaci s uvedenými skupinami občanů v praxi.

Workshop realizujeme dle domluvy, kapacita workshopu je 15 – 25 osob. Cena dle individuální domluvy a rozsahu.

Ukázky z workshopu ke shlédnutí zde: https://player.vimeo.com/video/168622121

Kontaktujte nás

Obecná doporučení

Trpělivost
Ochota
Respekt
Konktrétnost
Stručnost
Srozumitelnost
Když nevíte, zeptejte se
Pomoc nabídněte, ale nevnucujte